JURA - JURASIC

Jura je geologická perioda patřící do éry mezozoika. Její začátek je datován přibližně před 200 miliony let, konec před 145 miliony let. Název je odvozen od pohoří Jura (Švýcarsko, Francie, autor A. von Humbolt 1795). Jako samostatný útvar byl definován roku 1829 A. Boném. Juru charakterizuje druhá největší transgrese moře, které pokrývalo až 80 % dnešní známé souše. Moře pokrývalo západní část severní Ameriky, značnou část Asie, části Evropy, Afriky, Indie, západní část Austrálie.

Zdroj: wikipedia

Acrosalenia hemicidaroides Wright, 1851 - průměr schránky ježovky 25 mm, Neufchâteau, Francie

Říše: Animalia Linnaeus, 1758 - živočichové, podříše: Eumetazoa Butschli, 1910, oddělení: Bilateria Hatschek, 1888 - dvoustranně souměrní, pododdělení: Deuterostomia - druhoústí, kmen: Echinodermata Klein, 1734 - ostnokožci, podkmen: Echinozoa, třída: Echinoidea Leske, 1778 - ježovky, podtřída: Euechinoidea Bronn, 1860, nadřád: Stirodonta Jackson, 1912, řád: Salenioida Delage & Herouard, 1903, čeleď: Acrosalenidae Gregory, 1900 †, rod: Acrosalenia Agassiz, 1840 †, druh: Acrosalenia hemicidaroides Wright, 1851 †.

Vyhynulé ježovky rodu Acrosalenia obývaly mělká kamenitá nebo písčitá moře v druhohorách. Tyto ježovky měly poměrně malou schránku o velikosti 1 - 2 cm a dvě sady ostnů. Delší ostny, které dosahovaly délky 5 - 10 cm sloužily ježovce k pohybu po mořském dně, kratší sada sada ostnů (o délce asi 5 mm) pokrývala celou schránku ježovky.

Zde publikované nálezy ježovek druhu Acrosalenia hemicidaroides pochází ze střední jury. Fosílie jsou unikátní v tom, že ukazují pospolu jak samotné schránky (těla) ježovek, tak i jejich ostny, což bývá velice vzácné. Ve většině případů se totiž nachází pouze samotné ostny nebo samotné schránky. Ostny jsou v hojné míře "rozházené" kolem dominantní ježovky (vzorek 1).

Ježovky rodu Acrosalenia žily v druhohorách, zhruba před 160 miliony lety. Zatímco po souši chodili obří dinosauři, tyto ježovky obývaly mělká písčitá a kamenitá moře poblíž břehů, kde se živily vyhledáváním rostlinných a živočišných zbytků na mořském dně. Acrosalenia patří mezi pravidelné ježovky, její tělo je pětičetně symetrické podle vertikální osy. Na spodní (břišní straně) měly tyto ježovky kousací ústrojí (tzv. Aristotelovu lucernu), kterou drtily potravu.

Oba nálezy pocházejí z východní Francie z okolí města Neufchâteau, kde lze nalézt výchozy těchto vápencových vrstev jurského stáří. Tyto vrstvy představují fosilní plážové písky, případně přeplavený materiál z hlubších partií mořských břehů, díky čemuž je hornina v příslušných vrstvách složena pouze z navrstvených ostnů nebo schránek ježovek. Tyto nálezy byly uskutečněny souhrou náhod při stavebních pracech v této lokalitě a lze se jen stěží domnívat, že v budoucnu bude možné podobné nálezy zopakovat.

Aeger tipularius Schlotheim, 1822 - 98 mm, Eichstätt - Solnhofen , solnhofenský litografický vápenec, svrchní jura (cca před 153-148 miliony let)

Kmen: Arthropoda Latreille, 1829 - členovci, podkmen: Crustacea Brünnich, 1772 - korýši, třída: Malacostraca Latreille, 1802 - rakovci, podtřída: Eumalacostraca Grobben, 1892, nadřád: Eucarida Calman, 1904 - velkokrunýřovci, řád: Decapoda Latreille, 1802 - desetinožci, podřád: Dendrobranchiata Bate, 1888 - větvožábří, nadčeleď: Penaeoidea Rafinesque, 1815, čeleď: Aegeridae Burkenroad, 1963 †, rod: Aeger Munster, 1839 †, druh: Aeger tipularius Schlotheim, 1822 †.

Typický druh fosilní krevety ze solnhofenského vápence. Rod Aeger Münster, 1839 se objevil ve středním triasu a definitivně vymřel na konci pozdní křídy. Kromě tohoto rodu se v solnhofském vápenci nacházejí ještě například korýši těchto rodů - Eryma von Meyer, 1840, Eryon A. G. Desmarest, 1817, Cyclerion Münster 1839.

Vědecká synonyma
Macrourites tipularius Schlotheim, 1822

Amaltheus (Amaltheus) cf. gibbosus (Schlotheim 1820) - průměr 9 mm, Tongrube Mistelgau, Německo - Bayreuth, svrchní toark a nejspodnější aalen (Schwarzjura alpha und Braunjura alpha cca před 160 - 180 miliony lety)

Řád: Ammonitida Hyatt, 1889 † - amoniti, podřád: Ammonitina Hyatt, 1889 †, nadčeleď: Eoderoceratoidea Spath, 1929 †, čeleď: Amaltheidae Hyatt, 1867 †, rod: Amaltheus de Montfort, 1808 †, druh: Amaltheus cf. gibbosus (Schlotheim, 1820) †.

Zdroj: Christian Schulbert; Die Ammonitenfauna und Stratigraphie der Tongrube Mistelgau bei Bayreuth (Oberfranken), 2001

Amaltheus cf. marginatus Montfort, 1808 - 24 mm, Tongrube Mistelgau, Německo - Bayreuth, svrchní toark a nejspodnější aalen (Schwarzjura alpha und Braunjura alpha cca před 160 - 180 miliony lety)

Zdroj: Christian Schulbert; Die Ammonitenfauna und Stratigraphie der Tongrube Mistelgau bei Bayreuth (Oberfranken), 2001

Amoniti různých rodů - velikost je variabilní, cca od 0,5 mm do 20 mm, lok. Nzala, Maroko, střední Jura - stupeň bajok (Bajocian Stage, cca před 171,6 - 167,7 miliony lety)

Nejčastěji je zde zastoupen rod Hypophylloceras, méně často rody Dorsetensia, Holcophylloceras a Pleydellia. Rod Hypophylloceras je zde zastoupen například druhem Holcophylloceras mediterraneum, ale i jinými. Občas se těmto drobným amonitům z této lokality říká hematitoví amoniti.

Arnioceras acuticarinatum (Simpson, 1855) - průměr 60 mm, Robin Hood's Bay, Yorkshire coast, Anglie, Whitby Mudstone Formation, spodní jura - toarcian cca před 174, 1 - 182, 7 MA

Řád: Ammonitida Hyatt 1889 †, podřád: Ammonitina †, nadčeleď: Psiloceratoidea Hyatt, 1867 †, čeleď: Arietitidae †, rod: Arnioceras Hyatt, 1897 †, druh: Arnioceras acuticarinatum(Simpson, 1855) †.

Arnioceras je zaniklý rod velkých, evolutních, diskovitých amonitů z epochy spodní jury. Schránka je typická pro silná a ostrá žebra. Jeho nálezy jsou známy po celém světě, kromě Evropy byly nalezeny například v jižní Asii, Severní i Jižní Americe.

Samotný název amonit je odvozen od staroegyptského boha Amona se složitým a prozatím ne zcela srozumitelným teologickým pozadím. Jeho jméno bylo už ve starověku Egypťany odvozováno od slovesa ´imn - "skrývat"; za patrně nejvýstižnější vyjádření podstaty jeho jména pokládali "Ten, který sám sebe utajuje". Podle řidčeji zastávaného názoru některých badatelů to je ovšem třeba pokládat za druhotné vysvětlení a namísto toho etymologii spojují s libyjským aman - "voda". Ojedinělé doklady Amonova kultu pocházejí ze samého závěru Staré říše, od doby 11. dynastie (vládla přibližně v letech 2137 - 1994 př. n. l.) se objevuje jako bůh sídelního města Vesetu, které známe spíše podle řeckého pojmenování Théby. V době Nové říše se Amon v podobě Amon-Rea (Amenrea) vzniklé spojením se slunečním bohem Reem stal jedním z nejdůležitějších bohů - stvořitelů a hlavních ochránců panovníka a celého státu. Amonovým posvátným zvířetem byl beran, proto se na jeho vyobrazeních někdy objevují i beraní rohy. Právě tato zobrazení se stala předobrazem prvních nálezů amonitů, jelikož beraní rohy silně připomínají. Lidé je tedy v prvotních prakulturách spojovali s bohem Amonem - Amonovy rohy - amonit. Amonitům přičítali také léčebné a nadpřirozené schopnosti. Stali se také ochrannými amulety. Často je najdeme záměrně vsazeny do kamených zdí domů, kostelů a chrámů, napříč kulturami.

Řecký bůh Zeus v podobě boha Amona s beraními rohy. Obdobně jako Zeus, je s beraními rohy zpodobňován i římský bůh Jupiter. Z toho vyplývá, že se bůh Amon identifikoval s nejzásadnějším bohem mladšího (řeckého i římského) panteonu.

Belemnites aff. scabrosus Simpson, 1866 - velikost 70 mm, Robin Hood's Bay, Yorkshire coast, Anglie, Whitby Mudstone Formation, spodní jura - toarcian cca před 174, 1 - 182, 7 MA

Říše: Animalia - živočichové, kmen: Mollusca Linnaeus, 1758 - měkkýši, třída: Cephalopoda Cuvier, 1797 - hlavonožci, podtřída: Coleoidea Bather, 1888 - dvoužábří, řád: Belemnitida Zittel, 1895 - belemniti, čeleď: Belemnitidae, rod: Belemnites †, druh: Belemnites aff. scabrosus Simpson, 1866 †.

Belemniti byli zástupci poměrně rozšířené skupiny vodních měkkýšů - hlavonožců, žijících od prvohorního devonu až do svrchní křídy (asi před 416-65 miliony let). Byli značně podobní dnešním olihním (i když s nimi nejsou blízce příbuzní) a sépiím. Stejně jako tito recentní hlavonožci měli také inkoustový váček. Lišili se naopak přítomností deseti ramen (chapadel) zhruba stejné délky a neměli na nich tentakule (jde o dvě chapadla, jež mají jiný tvar než ostatní chapadla a dnes je známe například u sépií. Ta je používá k lovu - pohybuje jejich konečky a vábí jimi kořist do blízkosti ústního otvoru. Pokud zrovna neloví, skrývá tentakuly v plášti).

Název řádu pochází z řeckého belemnon (šíp) a eidos (tvar) - tedy "ve tvaru šípu". Schránky belemnitů jsou obvykle jedinou zachovalou částí těla. Belemniti byli velmi četní a proto slouží mnohde jako indexové fosílie pro datování druhohorních hornin. Tito živočichové byli, zvláště v období mezozoika (druhohor) častou kořistí velkých mořských plazů, jako byli plesiosauři a mosasauři. Co se nálezů týče, tedy schránek ve tvaru šípů, jde pouze o pozůstatky části schránky, tzv. rostrum. Nálezy kompletnějších schránek jsou poměrně vzácnější.

Na lokalitě Robin Hoods Bay, jižně od Whitby ve Velké Británii se kromě velkého množství různých druhů mlžů a amonitů nalézá i mnoho druhů belemnitů, v dominantní míře však tyto dva druhy: Belemnites scabrosus Simpson, 1866 † a Belemnites elegans Simpson, 1855 †.

Nálezy protáhlých schránek belemnitů vždy lidi fascinovaly svými podivnými tvary. Proto mají po celém světě mnoho lidových označení.

V Anglii je lidé nazývaly blesky, kdy se tradovalo, že padají z nebe během bouřky. V některých oblastech jsou jejich nálezy známy jako čertovy prsty nebo Svatopetrské prsty.
Ve Skotsku, byli belemniti známí jako botstones neboli netopýří kameny. Používali se také k léčení koní.
V číně jsou známi jako Jien-shih (mečové kameny).
V rusku jsou belemniti nazýváni, podobně jako v anglii ďáblovými prsty (чортів палець) nebo hromovou střelou (громові стріли).
V některých skandinávských oblastech jsou nazýváni vateljus (svíčky skřítků).
V Německu jsou známí jako Alpschoß (alpské klíny, někde alpské střely), Fingerstein(kamenné prsty), Gespensterkerze (přízračné svíčky) a Katzenkegel (kočičí kužely).

Zdroj:
https://gwydir.demon.co.uk/jo/fossils/belemnite.htm
https://cs.wikipedia.org
https://www.geocaching.com
https://forum.formlabs.com
https://www.geolex.dk/
John Phillips. A Monograph of British Belemnitidae, Cambridge Library Collection, 1865 - 1909.

Blanfordiceras wallichi (Gray, 1832) - průměr 35 mm, řeka Kali Gandaki, Népal, , Jomosom, Mustang, Nepál, svrchní jura - tithón - před cca. 152,1 miliony let (± 0,9 milionu) - 145,0 miliony let (± 0,8 milionu)

Řád: Ammonitina, nadčeleď: Endemoceratoidea, čeleď: Neocomitidae, podčeleď: Berriasellinae Spath, 1922 †, rod: Blanfordiceras Crossman, 1907 †, druh: Blanfordiceras wallichi (Gray, 1832) †.

Shaligram - Shila ( शिला, kámen), jedná se o kameny, převážně černé barvy (mohou být ovšem i zelené, modré, žluté a červené), které obsahují fosilní amonity rodu Blanfordiceras. Z nich, žluté, modré a černé odrůdy jsou považovány za posvátné. Žluté a zlaté barvy Shaligramů (zlatavý odstín často způsobuje přítomnost disulfidu železnatého - pyrit) jsou považovány za velmi příznivé a hinduisté věří, že majiteli propůjčí velké bohatství a prosperitu. Kameny se nacházejí převážně v nejhlubší soutěsce na světě, v údolí posvátné řeky Kali Gandaki v Dolním regionu Mustang v Nepálu. Často jsou označovány zkrácenými názvy jako Shilas s Shila. Původ jména lze vysledovat do vzdálené vesnice v Nepálu, kde je uctíván hinduistický Bůh Vishnu. Shaligram je v hinduismu také známý jako Salagrama. Název Salagrama odkazuje na název obce na břehu řeky Gandaki. Ten je odvozen od chaty (sala) mudrce Salankayana, který spatřil podobu Boha Vishnu na stromě u své chýše. Fosilní kameny s amonity mají různé tvary a ty slouží k uctívání Boha Vishnu. Prodej a nákup Shalingramu je z náboženských důvodů zakázán, může se pouze darovat. Mému příteli ji daroval kamarád, který ji našel a můj profesní přítel, malíř T. K. ji posléze daroval mě, tak jsem klidný. Fosilie je zachovalá v kulovité konkreci.

Blanfordiceras wallichi (Gray, 1832) je znám především ze svrchnojurských poloh Nepálu, Indie, Antarktidy, Jemenu a Argentíny, ale byl nalezen i v sedimentech spodní křídy v Číně.

Burmirhynchia decorata Laurin, 1984 - 36 x 28 mm, střední jura (Dogger) - Bath, Poix Terro, dep. Ardennes - Francie

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Rhynchonellata, řád: Rhynchonellida Kuhn, 1949, nadčeleď: Hemithiridoidea, čeleď: Tetrarhynchiidae †, podčeleď: Gibbirhynchiinae Williams et al., 2002 †, rod: Burmirhynchia Buckman, 1917 †, druh: Burmirhynchia decorata Laurin, 1984 †.

Rod Burmirhynchia Buckman, 1917 † vytváří mírně trojlaločné schránky se silně klenutou dorzální i ventrální miskou a silně zahnutým vrcholem. Stvolový otvor je eliptický, deltidium úzké. Komisura je dorzálně prohnutá. Povrchovou skulpturu tvoří výrazné husté radiální žebra. Zástupci tohoto rodu jsou popsáni ze střednojurských usazenin Evropy a Asie.

Cadoceras elatmae (Nikitin, 1878) - průměr 27 mm, stupeň Callovian (střední jura) , před 166.1 ± 4.0 Ma a 163.5 ± 4.0 Ma, Gorki, Rusko

Třída: Cephalopoda CUVIER 1797, řád: Ammonoidea ZITTEL 1884 †, podřád: Ammonitina HYATT 1889 †, nadčeleď: Stephanoceratoidea NEUMAYR 1875 †, čeleď: Cardioceratidae SIEMIRADZKI 1891 †, podčeleď: Cadoceratinae HYATT 1900 †, rod: Cadoceras FISCHER 1882 †, druh: Cadoceras elatmae (NIKITIN 1878) †.

Nadčeleď Stephanoceratoidea NEUMAYR 1875 † - schránka obyčejně s ostrým žebrováním a komplexní suturou, s dominantně vyvinutým prvním laterálním lalokem a se značně vyvinutým umbilikálním lalokem. Odvozujeme je od některých příslušníků nadčeledi Hildoceratoidea (Hammatoceratidae Buckman, 1887). Není vyloučeno, že některé formy řazené do této nadčeledi, u kterých je vyvinut pohlavní dimorfizmus upomínající na typ I (např. Sphaeroceratidae Buckman, 1920, Macrocephalitidae Buckman, 1922 a Cardioceratidae Siemiradzki, 1891), pocházejí z vývojové větve psilocerátů (snad od Eoderoceratoidea). Víčko (aptych) u nich zatím není známo.

Rod Cadoceras FISCHER 1882 † - závity ve všech stadiích kadikonní. Vnitřní závity se zřetelnými žebry a někdy i píštělovými hrboly, vnější závit (tělesná komůrka) hladký. Celosvětově rozšířen.

Calliphylloceras cf. nilssoni (Hebert, 1866) - průměr 50 mm, Cordoba, Španělsko

Říše: Animalia Linnaeus, 1758 - živočichové, kmen: Mollusca Linnaeus , 1758 - měkkýši, třída: Cephalopoda Cuvier , 1797 - hlavonožci, podtřída: Ammonoidea Zittel , 1884 †, řád: Ammonitida Hyatt 1889 † - amoniti, podřád: Phylloceratina † - fyloceráti, čeleď: Phylloceratidae †, rod: Calliphylloceras Spath, 1927 †, druh: Calliphylloceras nilssoni (Hebert, 1866) †.

Fyloceráti mají involutní, hladké schránky, slabě skulpturované, s typickým fyloidním švem. Vyskytují se od spodního triasu až po svrchní křídu. Největšího rozkvětu dosahují ve spodní juře. Mezi nejvýznamnější náleží Phylloceras.

Cenoceras sp. - největší půměr 60 mm, Skladaná skala - spodní jura (toark), Ružomberok (Hrboltová/Švošov), Slovensko

Třída: Cephalopoda Cuvier, 1795 - hlavonožci, podtřída: Nautiloidea Agassiz, 1847 - čtyřžábří, řád: Nautilida Blainville, 1825, čeleď: Nautilidae Blainville, 1825 - loděnkovití, rod: Cenoceras Hyatt, 1884 †.

Na dané lokalitě nehojný, spíše ojedinělý Nautilus rodu Cenoceras Hyatt, 1884 †. Pár exemplářů se na Skladanej skale již našlo, ale není jich mnoho. V našem případě jde spíše o štěstí "nováčka", než štěstí systematického paleontologa. Nutno podotknout, že nás na lokalitu vzal kamarád, Slovák, který ji navštěvuje nepravidelně již od dětství. Dá se říci, že jsme na Skladanej skale ještě ani úplně nebyli, spíše na okraji, v místech, kde by ani nikdo nehledal. Kdo kdy byl na Skladanej skale ví, že jde o prudkou skálu plnou suti, na kterou se sice dá vyškrábat, ale žádné blaho to není. Celý nález se odehrál v zářezu lesní cesty na úpatí skaly, v místě, kde se válelo pouze pár kamenů. Vzal jsem do ruky první, abych si otestoval, co je to za materiál. Často to tak dělám v místech, kde jsem poprvé a kde se nedá nic "pokazit". Bouchnu do něj bez větší námahy, jen tak lehce a v tom na mne vykoukla tato fosílie. Je sice tektonicky stlačená, ostatně jako všechny nálezy na lokalitě, ale je tam. Zmíněnému kamarádovi jsme tuto fosílii darovali.

Cnemopeltia (Cnemidiastrum) rimulosum Goldfuss, 1826 - průměr 50 mm, svrchní jura - oxford, Zalas, Polsko

Třída: Demospongea Sollas 1875 - rohovití, podtřída: Lithistida Schmidt 1870, řád: Spirosclerophorida Reid 1963 - demosponge, podřád: Rhizomorina Zittel 1895 †, čeleď: Cnemidiastridae Schrammen 1924 †, rod: Cnemopeltia Pomel 1872 † / Cnemidiastrum Zittel, 1878 †, druh: Cnemopeltia rimulosum Goldfuss 1826 † / Cnemidiastrum rimulosum Goldfuss 1826 †.

Tento vyhynulý mořský mnohobuněčný organismus, který řadíme do kmene Porifera Grant in Todd, 1836 - česky houbovci je jedním z velkého množství vyhynulých rodů těchto mořských "hub", které obývali jurské mořské dno. Velikost těchto kolonií houbovců je značně variabilní, od několika mm, po několik metrů. Zde publikovaný druh se jmenuje Cnemopeltia rimulosum Goldfuss 1826 †, ale můžeme narazit i na jeho alternativní názvy jako Cnemidiastrum rimulosum, Cnemidium rimulosum, které jsou dnes brány jako synonyma. Podobné fosílie často nacházíme jako vyvětralé jedince z jurského vápence.

Rod Cnemidiastrum Zittel, 1878 † - šálkovitého nebo hlízovitého tvaru, s hlubokou centrální kloakou. Stěna je silná a na jejím povrchu jsou rýhy, ve kterých jsou umístěny v řadách jemné prosopóry. U nás se vzácněji vyskytuje ve Štramberku a ve spongiových jurských vápencích na Moravě (např. Hády u Brna).

Cnemidiastrum rimulosum Goldfuss 1826 †

Ctenostreon proboscideum Sowerby 1820 - velikost 120 mm, stupeň Callovian (střední jura), Chrzanów, Polsko

Třída: Bivalvia Linnaeus 1758, Clade Eubivalvia Carter 2011, podtřída: Autobranchia Groblen 1894, infratřída: Pteriomorphia Beurlen 1944, Clade Ostreomorphi Ferussac 1822, Clade: Ostreioni Ferussac 1822, Clade: Ostreata Ferussac 1822, nadřád: Ostreiformii Ferussac 1822, řád: Pectinida Gray 1854, podřád: Anomiidina Gray 1854, Clade: Limoidei Moore 1952, nadčeleď: Limoidea Rafinesque 1815, čeleď: Limidae Rafinesque 1815, rod: Ctenostreon Eichwald 1862 †, druh: Ctenostreon proboscideum Sowerby 1820 †.

Zvláštností této poměrně velké fosílie jsou silná radiální žebra s dutými třmeny. Na této konkrétní zkamenělině se zachovaly žebra dvě, jedinec jich však měl zcela jistě více. Callovian je poslední stupeň střední jury. Po něm následuje stupeň Oxford, který již náleží do svrchní jury.

Dactylioceras aff. athleticum - průměr 130 mm, jižní oblast města Caen (vápencové doly ve Feuguerolles-Bully), Francie - Normandie, spodní jura - toarcian cca před 174, 1 - 182, 7 MA

Říše: Animalia Linnaeus, 1758 - živočichové, kmen: Mollusca Linnaeus , 1758 - měkkýši, třída: Cephalopoda Cuvier , 1797 - hlavonožci, podtřída: Ammonoidea Zittel , 1884 †, řád: Ammonitida Hyatt 1889 † - amoniti, čeleď: Dactylioceratidae Hyatt, 1867 †, podčeleď: Dactylioceratidae Hyatt, 1867 †, rod: Dactylioceras Hyatt, 1867 †.

Rodový název Dactylioceras pochází z řeckého Dactyl, což znamená "prst" a odkazuje na větvení žeber schránky nautiloida. Geologovi a paleotologovi Hyattovi nálezy těchto amonitů připadaly jako zvětšené otisky prstů, které se v době vědecké klasifikace amonita teprve vkrádaly do kriminalistiky, přesto už tehdy byla daktyloskopie velmi velkou vědou. Rod zahrnující mnoho druhů od malých až po středně velké schránky.

Rod Dactylioceras Hyatt, 1867 †, jehož výskyt je omezen pouze na spodní juru, má silně evolutní (schránka se širokou píštělí = střed amonita, schránka volně vinutá - závity se buďto vůbec nedotýkají či pouze dotýkají) schránku, na příčném průřezu jsou závity kruhovité až kolmo oválné k ose amonita. Nápadné je výrazné husté žebrování, přičemž se vyskytují buď žebra jednoduchá nebo se poblíž vnějšího okraje vidličnatě rozbíhají buď do dvou nebo tří větví. V místech větvení se někdy mohou objevit vypoukliny, které však nemají charakter ostnů, v tomto případě ani hrbolků, typických pro jiné rody amonitů. Přes ventrální okraj přecházejí tato žebra buď v přímé linii nebo s mírným prohnutím vpřed. Tento rod byl globálně rozšířen.

Daktyliocerové byli poměrně malí amoniti (v průměru měli kolem 65 mm). Měli výrazně žebrovanou skořápku a ač vymřeli před cca 180 miliony let, tedy již v průběhu toarcianu (spodní jura), tak byl styl žebrování "kopírován" množstvím následných, mladších rodů. Daktyliocerové se pravděpodobně živili čištěním mořského dna. Jsou také běžné nálezy masových úhynů těchto amonitů. Jeden z předpokladů, proč tomu tak bylo je, že umírali ihned po tření. Experimentální paleontologií bylo na modelu schránky prokázáno v průtokové nádrži, že to nebyli zrovna valní plavci a zřejmě se v moři (po mořském dně) pohybovali velmi pomalu.

Daktyliocerové jsou nalézáni napříč kontinenty a byli jednou z nejúspěšnějších linií amonitů. Jsou důležitým stratigrafickým materiálem pro určení daného jurského období. Skvělé nálezy pocházejí z anglie nebo německa.

V současné době se 3, případně 4 podrody považují za validní (platné). Tento počet se liší dle vědeckých názorů.
D. (Dactylioceras) Hyatt, 1867 : např. Ammonites communis Sowerby, 1815
D. (Orthodactylites) Buckman, 1926 : typový druh: Dactylioceras directus Buckman, 1926
D. (Iranodactylites) Repin, 2000 : typový druh: Dactylioceras (Iranodactylites) ketevanae Repin, 2000
D. (Eodaktylites) Schmidt-Effing, 1972 : typový druh: Dactylioceras pseudocommune Fucini, 1935 . Tento podrod je některými autory akceptován, zatímco někteří jiní jej ignorují.

Dactylioceras commune Sowerby, 1815 - průměr 70 mm, Robin Hood's Bay, Yorkshire coast, Anglie, Whitby Mudstone Formation, spodní jura - toarcian cca před 174, 1 - 182, 7 MA

Říše: Animalia Linnaeus, 1758 - živočichové, kmen: Mollusca Linnaeus , 1758 - měkkýši, třída: Cephalopoda Cuvier , 1797 - hlavonožci, podtřída: Ammonoidea Zittel , 1884 †, řád: Ammonitida Hyatt 1889 † - amoniti, čeleď: Dactylioceratidae Hyatt, 1867 †, podčeleď: Dactylioceratidae Hyatt, 1867 †, rod: Dactylioceras Hyatt, 1867 †, druh: Dactylioceras commune (Sowerby, 1815) †.

Dactylioceras commune (Sowerby, 1815) - velikost kamene cca 90 x 13 mm, Schlaifhausen, Zemský okres Forchheim, spolková země Bavorsko, Německo, spodní jura - lias cca před 180 mil. let

Říše: Animalia Linnaeus, 1758 - živočichové, kmen: Mollusca Linnaeus , 1758 - měkkýši, třída: Cephalopoda Cuvier , 1797 - hlavonožci, podtřída: Ammonoidea Zittel , 1884 †, řád: Ammonitida Hyatt 1889 † - amoniti, čeleď: Dactylioceratidae Hyatt, 1867 †, podčeleď: Dactylioceratidae Hyatt, 1867 †, rod: Dactylioceras Hyatt, 1867 †, druh: Dactylioceras commune (Sowerby, 1815) †.

Destička s amonity druhu Dactylioceras commune (Sowerby, 1815) † z klasické bavorské lokality. Velikost jednotlivých amonitů je 2,5 - 5 cm. Tyto fosilie jsou svědkem masového, jednorázového vymření populace tohoto druhu amonita, který je jinak rozšířen celosvětově. Po příčinách tohoto masového úhynu amonitů na této lokalitě jsem zatím moc nepátrali, ale nabízejí se dva velmi pravděpodobné scénáře. Buďto zde došlo k nějaké přírodní katastrofě, například výbuchu podmořské sopky nebo a to se nám zdá pravděpodobné, zde došlo k hromadnému úhynu v důsledku pohlavního aktu - páření. I pro dnešní hlavonožce je pohlavní páření smrtelně fyzicky náročné. Dna moří, kde k takovému aktu dojde, je pak pokryto desítkami tisíc mrtvých hlavonožců. Může jít právě o tento případ.

Rod Dactylioceras Hyatt, 1867 † (spodní jura) - schránka silně evolutní, s hustými jednoduchými nebo perisfinktoidně dvojvětvenými žebry, která přes ventrální okraj přecházejí buď přímo nebo s mírným prohnutím vpřed. Typický představitel (druh) rodu je právě Dactylioceras commune (Sowerby, 1815) †. Nálezy tohoto druhu známe hojně z Evropy (Velká Británie, Francie, Německo, ale byl také zjištěn v toarku vnitřního bradlového pásme, v Malých Karpatech (mariánské břidlice - toark) a ve vápencích adnetského typu křížňanské jednotky (D. annulatum (Sowerby, 1818)).

Níže jsou Daktyliocerové stejného druhu zachovaní tentokrát v břidlici, která většinou neumožňuje takové 3D zachování, jako vápenec nebo výše publikovaný slepenec. Podobné zachování cefalopodů známe i od nás z kulmu, což je ale starší karbon.

Dactylioceras sp. - Skladaná skala - spodní jura (toark), Ružomberok (Hrboltová/Švošov), Slovensko

Říše: Animalia Linnaeus, 1758 - živočichové, kmen: Mollusca Linnaeus , 1758 - měkkýši, třída: Cephalopoda Cuvier , 1797 - hlavonožci, podtřída: Ammonoidea Zittel , 1884 †, řád: Ammonitida Hyatt 1889 † - amoniti, čeleď: Dactylioceratidae Hyatt, 1867 †, podčeleď: Dactylioceratidae Hyatt, 1867 †, rod: Dactylioceras Hyatt, 1867 †.

Dactylioceras tenuicostatum Young & Bird, 1822 - průměr 70 mm, Robin Hood's Bay, Yorkshire coast, Anglie, Whitby Mudstone Formation, spodní jura - toarcian cca před 174, 1 - 182, 7 MA

Říše: Animalia Linnaeus, 1758 - živočichové, kmen: Mollusca Linnaeus , 1758 - měkkýši, třída: Cephalopoda Cuvier , 1797 - hlavonožci, podtřída: Ammonoidea Zittel , 1884 †, řád: Ammonitida Hyatt 1889 † - amoniti, čeleď: Dactylioceratidae Hyatt, 1867 †, podčeleď: Dactylioceratidae Hyatt, 1867 †, rod: Dactylioceras Hyatt, 1867 †, druh: Dactylioceras tenuicostatum Young & Bird, 1822 †.

Dactylioceras tenuicostatum Young & Bird, 1822 † z klasické lokality Robin Hood's Bay, Yorkshire coast z Anglie, zachovalý v noduli, tedy kulovité konkreci.

Euaspidoceras oegir (Oppel, 1863) - průměr 49 mm, svrchní jura - oxford, Zalas, Polsko

Řád: Ammonitida Hyatt 1889 † - amoniti, podřád: Ammonitina Hyatt, 1889 †, nadčeleď: Perisphinctoidea Steinmann, 1890 †, čeleď: Aspidoceratidae Zittel, 1895 †, rod: Euaspidoceras Oppel, 1863 †, druh: Euaspidoceras oegir (Oppel, 1863) †.

Rod Euaspidoceras Oppel, 1863 † (Spath, 1924) †? - svrchní kelloway - svrchní oxford. Závity kvadrátní až stlačené, silná bispinátní žebra. Časné perisfinktoidní stadium chybí. Téměř celosvětově rozšířen. Typický druh E. permammatum (Sowerby, 1822) je znám z oxfordské části czorsztynského vápence a z vápenců od Koryčan (Chřiby). Z oxfordských vápenců od Cetechovic (Chřiby) jsou uváděny druhy E. vettersianum (Neumann, 1907), E. ovale (Neumann, 1907) a E. oegir (Neumann, 1907).

Grammoceras sp. - Skladaná skala - spodní jura (toark), Ružomberok (Hrboltová/Švošov), Slovensko

Řád: Ammonitida Hyatt 1889 †, podřád: Ammonitina Hyatt 1889 †, nadčeleď: Hildoceratoidea Hyatt, 1867 †, čeleď: Hildoceratidae Hyatt, 1867 †, podčeleď: Grammoceratinae Buckman, 1904 †, rod: Grammoceras Hyatt, 1867 †.

Grammoceras striatulum (Sowerby, 1825) - průměr 40 mm, Robin Hood's Bay, Yorkshire coast, Anglie, Whitby Mudstone Formation, spodní jura - toarcian cca před 174, 1 - 182, 7 MA

Grammoceras thouarsense d'Orbigny 1844 - průměr 20 mm, Tongrube Mistelgau, Německo - Bayreuth, svrchní toark a nejspodnější aalen (Schwarzjura alpha und Braunjura alpha cca před 160 - 180 miliony lety)

Zdroj: Christian Schulbert; Die Ammonitenfauna und Stratigraphie der Tongrube Mistelgau bei Bayreuth (Oberfranken), 2001

Gryphaea arcuata Lamarck, 1801 - 63 mm, Dep. Meurthe et Moselle, Francie, spodní jura - spodní sinemur (cca před 196 mil. let)

Řád: Pterioidea, nadčeleď: Ostreoidea, čeleď: Gryphaeidae, rod: Gryphaea (Lamarck, 1801) †, druh: Gryphaea arcuata Lamarck, 1801 †.

Praústřice rodu Gryphaea (Lamarck, 1801) † má silnostěnnou, výrazně inekvivalvní (nestejně klenuté misky, nemají žádnou rovinu souměrnosti, např. často u přisedlých mlžů) schránku oválného obrysu, s levou miskou silně klenutou a s výrazně dopředu stočeným vrcholem. Pravá miska je plochá, víčkovitá. Schránka přisedá v mládí vrcholem levé misky, později je volná. Povrchová skulptura je tvořena výraznými soustředěnými lamelami. Rod Gryphaea je znám převážně z jurských sedimentů Evropy, Asie a Ameriky. Ojedinělejší nálezy jsou známy ještě z paleogénu, kdy jsou však již na ústupu a vymírají. Recentní zástupci tohoto rodu neexistují.

Gryphaea arcuata Lamarck, 1801, Robin Hood's Bay, Yorkshire coast, Anglie, Whitby Mudstone Formation, spodní jura - toarcian cca před 174, 1 - 182, 7 MA

Řád: Pterioidea, nadčeleď: Ostreoidea, čeleď: Gryphaeidae, rod: Gryphaea (Lamarck, 1801) †, druh: Gryphaea arcuata Lamarck, 1801 †.

Tato vyhynulá ústřice běžně nalézaná ve spodnojurských usazeninách je ve Velké Británii lidově nazývána "ďáblův nehet", kvůli její podobnosti s paznechtem čertova kopyta. Rod Gryphaea (Lamarck, 1801) † se objevuje počátkem druhohor v triasu? a ze scény mizí v období třetihor. Tyto ústřice žily ve velkých koloniích na mořském dně v mělkých vodách. Kompletní fosílie se skládají ze dvou kloubem spojených částí: většího, drsného tvaru skořepiny, tzv. "nehet" a menší, zploštělé skořápky, "víko". Měkké části zvířete obbývaly dutiny mezi oběma skořepinami, stejně jako moderní ústřice. Jejich fosilní skořápky jsou časo nalézány ve společenství mořských plžů rodu Turritella Lamarck, 1799, žraločích zubů nebo rybích šupin. Nejčastěji jsou nalézány v oblasti Redcar (North Yorkshire), na severovýchodním pobřeží Anglie, ale nacházejí se také v korytech vodních toků a útesů ve státě Kansas, stejně jako v Big Horn Canyon ve Wyomingu a Montaně (USA).

Harpoceras sp. - velikost většího amonita 45 mm, Holzmaden, Německo, spodní jura - lias cca před 180 mil. let

Řád: Ammonitida Hyatt 1889 †, podřád: Ammonitina Hyatt 1889 †, nadčeleď: Hildoceratoidea Hyatt, 1867 †, čeleď: Hildoceratidae Hyatt, 1867 †, podčeleď: Harpoceratinae Neumayr, 1875 †, rod: Harpoceras Waagen, 1869 †.

Hildoceras bifrons (Bruguière) - průměr 40 mm, Robin Hood's Bay, Yorkshire coast, Anglie, Whitby Mudstone Formation, spodní jura - toarcian cca před 174, 1 - 182, 7 MA

Řád: Ammonitida Hyatt 1889 †, podřád: Ammonitina Hyatt 1889 †, nadčeleď: Hildoceratoidea Hyatt, 1867 †, čeleď: Hildoceratidae Hyatt, 1867 †, podčeleď: Hildoceratinae Hyatt, 1867 †, rod: Hildoceras Hyatt, 1867 †, druh: Hildoceras bifrons (Bruguière) †.

Holcophylloceras silesiacum (OPPEL, 1865) - průměr 60 mm, Tuleár, provincie Tuleár, Madagaskar (jura - kimmeridgien), cca 146 - 141 mil. let

Třída: Cephalopoda Cuvier 1797, podtřída: Ammonoidea Zittel 1884 †, řád: Phylloceratida Zittel 1884 †, nadčeleď: Phylloceratoidea Zittel 1884 †, čeleď: Phylloceratidae Zittel 1884 †, podčeleď: Phylloceratinae Zittel 1884 †, rod: Holcophylloceras Spath 1927 †, druh: Holcophylloceras silesiacum (OPPEL, 1865) †.

Druh, který byl často zaměňován s Sowerbyceras calypso nebo s Calliphylloceras nilssoni (lias). Morfologie je skutečně velmi podobná rodu Calliphylloceras (viz. nález nahoře z Cordoby ve Španělsku), ale zúžení jsou sigmoidní a vyskytují se jak na vnitřní formě, tak na vnější. Pupek je otevřenější. Z jedné strany je schránka amonita více zvětralá (foto nahoře). Jsou tak zvýrazněny švy propojující jednotlivá septa.

Hudlestonia aff. serrodens Quenstedt, 1846 - Tongrube Mistelgau, Německo - Bayreuth, svrchní toark a nejspodnější aalen (Schwarzjura alpha und Braunjura alpha cca před 160 - 180 miliony lety)

Zdroj: Christian Schulbert; Die Ammonitenfauna und Stratigraphie der Tongrube Mistelgau bei Bayreuth (Oberfranken), 2001

Hyalotragos sp. - největší půměr 100 mm, svrchní jura - oxford, Zalas, Polsko

Třída: Demospongea Sollas 1875, podtřída: Lithistida Schmidt 1870, řád: Spirosclerophorida Reid 1963, podřád: Discostromatidae Schrammen 1924 †, čeleď: Discostromatidae Schrammen 1924 †, podčeleď: Discostromatinae Schrammen 1924 †, nadrod: Discostroma Zittel 1878 †, rod: Hyalotragos Zittel 1878 †.

Choffatia aff. evoluta (Neumayr, 1871) - průměr 47 mm, stupeň Callovian (střední jura), Kelowej, Czatkowice, Polsko

Říše: Animalia Linnaeus, 1758 - živočichové, kmen: Mollusca Linnaeus , 1758 - měkkýši, třída: Cephalopoda Cuvier , 1797 - hlavonožci, podtřída: Ammonoidea Zittel , 1884 †, řád: Ammonitida Hyatt 1889 † - amoniti, nadčeleď: Perisphinctoidea †, čeleď: Perisphinctidae Steinmann, 1890 †, podčeleď: Pseudoperisphinctinae Schindewolf 1925 †, rod: Choffatia Siemiradzki 1898 †, druh: Choffatia (Choffatia) aff. evoluta (Neumayr, 1871) †.

Kosmoceras proniae (TEISSEYRE 1883) - 41 mm, Callovian (střední jura), před 166.1 ± 4.0 Ma a 163.5 ± 4.0 Ma, Ryazan (Rjazaň, Рязань), Rusko

Třída: Cephalopoda CUVIER 1797, řád: Ammonoidea ZITTEL 1884 †, podřád: Ammonitina HYATT 1889 †, nadčeleď: Stephanoceratoidea NEUMAYR 1875 †, čeleď: Kosmoceratidae HAUG 1887 †, podčeleď: Kosmoceratinae TINTANT 1963 †, rod: Kosmoceras WAAGEN 1869 †, druh: Kosmoceras proniae (TEISSEYRE 1883) †.

Rod Kosmoceras WAAGEN 1869 † (syn. Cosmoceras Neumayr, 1869) - svrchní kelloway. Schránka je evolutní s nepravidelným žebrováním. Na bocích řada zřetelných laterálních hrbolů, ventrálně dvě řady velkých hrbolů oddělené hladkou ventrální páskou. Evropa, Kavkaz, Severní Amerika.

Lacunosella sp. - 40 x 45 mm, oxford (svrchní jura), cca. před 161 - 157 milióny let, Krakow - Zalas, Polsko

Třída: Rhynchonellata Williams et al. 1996, řád: Rhynchonellida Kuhn, 1949, nadčeleď: Pugnacoidea Rzhonsnitskaia 1956, čeleď: Basiliolidae Cooper 1959, podčeleď: Lacunosellinae Smirnova 1963 †, rod: Lacunosella Wisniewska 1932 †.

Lissoceratoides sp. - průměr 25 mm, svrchní jura - oxford, Zalas, Polsko

Řád: Ammonitida Hyatt 1889 † - amoniti, podřád: Ammonitina Hyatt, 1889 †, nadčeleď: Haploceratoidea Zittel 1884 †, čeleď: Lissoceratidae Douville 1885 † = Haploceratidae †, rod: Lissoceratoides †.

Lycoptera davidi (Sauvage, 1880) - velikost 70 mm, provincie Liaoning, Čína, svrchní jura (cca. 140 mil. roků)

Říše: Animalia - živočichové, Kmen: Chordata, Třída: Actinopterygii, Nadřád: Osteoglossomorpha, Řád: Lycopteriformes, Čeleď: Lycopteridae Liu, Su, Huang & Chang, 1963, Rod: Lycoptera Müller, 1847 †, druh: Lycoptera davidi (Sauvage, 1880) †.

Lycoptera je rod ryb, který žil od pozdní Jury po období Křídy na území dnešní Číny , Koreje, Mongolska a Sibiře. Je známo množství zkamenělin, které reprezentují šestnáct druhů, sloužící jako důležité stratigrafické (směrodatné) zkameněliny geologických formací v Číně. Spolu s rodem Peipiaosteus je rod Lycoptera považován za určující člen tzv. Jehol Biota - prehistorického čínského ekosystému, který proslavily nálezy ranných ptáků a opeřených dinosaurů.

Lycoptera byly malé sladkovodní ryby. Většina druhů se živila planktonem a měla četné malé zuby. Nicméně několik druhů, jako je L. gansuensis, L. muroii, a L. sinensis měly zuby větší a pravděpodobně se živily malým hmyzem, případně jejich larvami. Našlo se mnoho zkamenělin, které uchovaly údaje o jejich měkkých tkáních. Fosílie rodu Lycoptera se běžně vyskytují i ve velkých skupinách jemných jezerních sedimentů. To pravděpodobně naznačuje, že žily v hejnech tamních mělčin.

Jedna z mnoha modernějších rekonstrukcí tohoto rodu.

Klasifikace a druhy:
Lycoptera middendorffi Müller 1847
Lycoptera macrorhyncha (Eichwald, 1868 )
Lycoptera davidi (Sauvage, 1880)
Lycoptera sinensis Woodward, 1901
Lycoptera ferox Grabau, 1923
Lycoptera chosenensis Makiyama, 1927
Lycoptera kansuensis Grabau, 1928
Lycoptera woodwardi Grabau, 1928
Lycoptera jaholensis Grabau, 1928
Lycoptera fragilis Hussakof, 1932
Lycoptera takunagai Seito, 1936
Lycoptera muroii (Takai, 1943)
Lycoptera longicephalus Liu a kol., 1962
Lycoptera lunteensis Liu a kol., 1962
Lycoptera polyspondylus Liu a kol., 1962
Lycoptera tungi Liu a kol., 1962
Lycoptera Wangi
Lycoptera sankeyushuensis (Ma & Sun, 1988)
Lycoptera fuxinensis Zhang, 2002

Vědecká synonyma:
Prolebias Sauvage, 1880

Lytoceras sp. - Tongrube Mistelgau, Německo - Bayreuth, svrchní toark a nejspodnější aalen (Schwarzjura alpha und Braunjura alpha cca před 160 - 180 miliony lety)

Řád: Ammonitida Hyatt, 1889 †, podřád: Lytoceratina Hyatt, 1899 † - lytoceráti, čeleď: Lytoceratidae Neumayr, 1875 †, rod: Lytoceras Suess, 1865 †.

Zdroj: Christian Schulbert; Die Ammonitenfauna und Stratigraphie der Tongrube Mistelgau bei Bayreuth (Oberfranken), 2001

Macrocephalites (Macrocephalites) verus BUCKMAN, 1922 - průměr 140 mm, stupeň Callovian (střední jura), Chrzanów, Polsko

Říše: Animalia Linnaeus, 1758 - živočichové, kmen: Mollusca Linnaeus , 1758 - měkkýši, třída: Cephalopoda Cuvier , 1797 - hlavonožci, podtřída: Ammonoidea Zittel , 1884 †, řád: Ammonitida Hyatt 1889 † - amoniti, nadčeleď: Stephanoceratoidea Newmayr, (1875) †, čeleď: Macrocephalitidae Buckmann, 1922 †, rod: Macrocephalites Zittel, 1884 †, druh: Macrocephalites (Macrocephalites) verus BUCKMAN, 1922 †.

Velmi dobře zachovalá zkamenělina amonita rodu Macrocephalites sp. v oolitickém vápenci rezavě hnědé barvy. Amonit má velmi dobře zachovalý střed a žebrování po celém povrchu schránky. Povrch schránky je místy pokrytý chodbičkami serpulidních červů, které svědčí o tom, že schránka po nějaký čas ležela na mořském dně.

U rodu Macrocephalites Zittel, 1884 † je vyvinuta široce diskovitá, takřka involutně (ulita, kdy koncový závit překrývá všechny ostatní, píštěl je více či méně redukovaná) vinutá schránka s úzkým a nápadně hlubokým umbilikem. Ventrální strana schránky je pravidelně zaoblená. Závity mají v příčném průřezu podkovovitý tvar. Povrchovou skulpturu tvoří výrazná, poměrně jemná, rovnoměrně rozložená žebra, která se přibližně uprostřed závitů větví a kontinuálně přecházejí přes ventrální stranu. Ve střední juře, ve které se tento amonit vyskytoval, byl tento rod s množstvím druhů globálně rozšířen.

Morrisiceras korustes Buckman - průměr 65 mm, stupeň Callovian (střední jura), Chrzanów, Polsko

Říše: Animalia Linnaeus, 1758 - živočichové, kmen: Mollusca Linnaeus , 1758 - měkkýši, třída: Cephalopoda Cuvier , 1797 - hlavonožci, podtřída: Ammonoidea Zittel , 1884 †, řád: Ammonitida Hyatt 1889 † - amoniti, nadčeleď: Stephanoceratoidea Newmayr, (1875) †, čeleď: Macrocephalitidae Buckmann, 1922 †, rod: Morrisiceras (Gattung) †, druh: Morrisiceras korustes Buckman †.

Morrisiceras morrisi Oppel 1857 - průměr 97 mm, bathon (střední jura), cca. 167,7 mil. let, Czestochowa, Polsko

Třída: Cephalopoda CUVIER 1797, řád: Ammonoidea ZITTEL 1884 †, podřád: Ammonitina HYATT 1889 †, nadčeleď: Stephanoceratoidea Newmayr 1875 †, čeleď: Tulitidae Buckman 1921 †, rod: Morrisiceras BUCKMAN, 1920 †, druh: Morrisiceras morrisi Oppel 1857 †.

Oxytoma inequivalvis Sowerby, 1819 - velikost lastury vlevo 22 mm (sag), Robin Hood's Bay, Yorkshire coast, Anglie, Whitby Mudstone Formation, spodní jura - toarcian cca před 174, 1 - 182, 7 MA

Třída: Bivalvia Linnaeus, 1758 - mlži, Clade: Eubivalvia Carter, 2011, podtřída: Autobranchia Groblen, 1894, infratřída: Pteriomorphia Beurlen, 1944, Clade: Ostreomorphi Ferussac, 1822, Clade: Ostreioni Ferussac, 1822, Clade: Ostreata Ferussac, 1822, nadřád: Ostreiformii Ferussac, 1822, řád: Pectinida Gray, 1854, podřád: Anomiidina Gray, 1854, unranked clade: Monotoidei Waterhouse, 2001 †, nadčeleď: Oxytomoidea Ichikawa, 1958 †, čeleď: Oxytomidae Ichikawa, 1958 †, rod: Oxytoma Meek, 1864 †, druh: Oxytoma inequivalvis Sowerby, 1819 †.

Paracidaris sp. (ostny ježovek) - variabilní velikost (cca 27 - 40 mm) svrchní jura - oxford, Zalas, Polsko

Perisphinctes (Perisphinctes) sp. (?Kranaosphinctes)- průměr 105 mm, Tuleár, provincie Tuleár, Madagaskar (jura - spodní oxford), cca 154 - 146 mil. let

Říše: Animalia Linnaeus, 1758 - živočichové, kmen: Mollusca Linnaeus , 1758 - měkkýši, třída: Cephalopoda Cuvier , 1797 - hlavonožci, podtřída: Ammonoidea Zittel , 1884 †, řád: Ammonitida Hyatt 1889 † - amoniti, nadčeleď: Perisphinctoidea †, čeleď: Perisphinctidae Steinmann, 1890 †, rod: Perisphinctes (Kranaosphinctes) †.

Tento rod amonita je jeden z mála, který může dosahovat "obřích" rozměrů až kolem 1 metru. Ač se to může zdát s podivem, naprostá většina jurských amonitů byla drobná, v řádu několika centimetrů až decimetrů. Někteří vědci považují rod Kranaosphinctes za podrod rodu Perisphinctes. Fosílie rodu/podrodu Kranaosphinctes se nacházejí v mořských usazeninách svrchní jury (cca před 161,2 až 155.700.000 lety). Nálezy jsou známy z několika lokalit Evropy, Argentiny, Indie a Madagaskaru. Některé studie tento Madagaskarský druh označují jako Kranaosphinctes (Pachyplanulites) rabei (Collignon, 1959) †.

Perisphinctes sp. - průměr 140 mm, stupeň Callovian (střední jura), Chrzanów, Polsko

Říše: Animalia Linnaeus, 1758 - živočichové, kmen: Mollusca Linnaeus , 1758 - měkkýši, třída: Cephalopoda Cuvier , 1797 - hlavonožci, podtřída: Ammonoidea Zittel , 1884 †, řád: Ammonitida Hyatt 1889 † - amoniti, nadčeleď: Perisphinctoidea †, čeleď: PerisphinctidaeSteinmann, 1890 †, rod: Rod: Perisphinctes Waagen , 1869 †.

Ammonoidea se vyvinuli z loděnkovitých a jsou známi od sp. devonu do konce křídy. Jejich schránky jsou stočené, uzavřené víčkem (tzv. aptych) a septa jednoduše zvlněná až nápadně členitá; sifon je při okraji schránky. Skupina zahrnuje spodnodevonské klyménie (Clymenia), goniatity (Goniatites), známé z devonu a permu, ceratity (Ceratites) žijící v triasu a vlastní amonity (trias-křída) s nápadně členěnými švy. Mnozí zástupci amonoideí mají mimořádný stratigrafický význam.

Rod Perisphinctes Waagen , 1869 † má poměrně velké množství podřízených druhů. Schránky tohoto rodu byly nalezeny v jurských usazeninách Antarktidy, Argentiny, Kuby, Etiopie, Francie, Německa, Indie, Íránu, Itálie, Madagaskaru, Polska, Portugalska, Ruska, Saudské Arábie, Španělska, Švýcarska, Velká Británie, Jemenu, ale výskyt tohoto rodu je znám také z nálezů u nás. Jedná se o rudické vrstvy jurského období z Moravského krasu, kde patří spolu s amonitem Cardioceras, Peltoceras a Rursiceras k nejčastějším nálezům. Bohužel se zdá, že podobné nálezy již patří minulosti. Jednalo se zejména o Lom Hrubých u Olomučan, který zanikl kolem roku 1950. Sběr dobře zachovaných zkamenělin byl poměrně běžnou záležitostí a byly zde nalézány na dnešní dobu unikátní exempláře někdy i "obřích" rozměrů. Jeden z největších amonitů nalezených v té době měří v průměru 50 cm.

Nálezy z polské lokality Podłęże u Krakowa mají lehce nazelenalý nádech. Ten způsobuje minerál glaukonit ze skupiny jílovitých slíd, který je hojný právě v mořských příbřežních sedimentech druhohorních moří, kde se vyskytuje jako tmavě zelená zaoblená zrníčka autigenního původu. Většinou tedy vzniká v mořském prostředí ve slabě redukčních podmínkách při pomalé sedimentaci.

Phoenixites sp.? - 55 mm, Tuleár, provincie Tuleár, Madagaskar (jura - kimmeridgien), cca 146 - 141 mil. let

Řád: Goniatitida Hyatt 1884 †, podřád: Tornoceratina Wedekind 1918 †, nadčeleď:Tornocerataceae Arthaber 1911 †, čeleď: Tornoceratidae Arthaber 1911 †, podčeleď: Falcitornoceratinae Becker 1993 †, rod: Phoenixites Becker 1993 †.

Zatím nepojmenovaný druh goniatita z Madagaskaru, který ale zcela jistě náleží do čeledi Tornoceratidae Arthaber 1911 † a který je velmi podoný rodu Phoenixites Becker 1993 †. Ještě byl v kurzu Epitornoceras, ale ten má poněkud odlišně vedené suturální linie. Goniatiti se zcela výjimečně poslední dobou objevují za předpokládanou hranicí jejich vymření, tedy ve svrchním permu. Sporadicky se objevují i v mladčích periodách. Zcela jistě se tak budou muset poupravit tabulky stratigrafického výskytu goniatitů a posunout je blíže do mladšího periodika.

Pholadomya (Pholadomya) ambiqua (Sowerby, 1819) - velikost 110 mm, stupeň Callovian (střední jura), Chrzanów, Polsko

Řád: PholadomyidaNewell, 1965, nadčeleď: Pholadomyoidea W. King, 1844, čeleď: Pholadomyidae W. King, 1844, podčeleď: Pholadomyinae W. King, 1844, rod: PholadomyaSowerby, 1823,druh:Pholadomya (Pholadomya) ambiqua (Sowerby, 1819).

Pholadomya je rod fosilních mořských měkkýšů z čeledi Pholadomyidae. Fosilní druhy tohoto rodu žily během éry druhohor v jižním Atlantiku, mezi Brazílií a Afrikou. V období Campanian je tento rod rozšířen jako fosílie v Kamerunu, Francii, Polsku, Rakousku, Německu a USA. Z okolí Krakowa známe tyto druhy: Pholadomya (Pholadomya) murchisoni Sowerby, 1827, Pholadomya (Pholadomya) crassa (Agassiz, 1842), Pholadomya (Pholadomya) deltoidea(Sowerby, 1827), Pholadomya (Pholadomya) canaliculata Roemer, 1836, Pholadomya (Pholadomya) angustata (Sowerby, 1819), Pholadomya (Pholadomya) cf. lineata Goldfuss, 1840, Pholadomya (Pholadomya) ambiqua (Sowerby, 1819) a Pholadomya (Bucardiomya) cf. bucardium Agassiz, 1842.

Pholadomya sp. Sowerby, 1823 - velikost 80 mm, Gnaszyn, Polsko

Pleuroceras solare Phillips 1829 - průměr 48 mm, Buttenheim, Německo - spodní jura / pliensbach

Říše: Animalia Linnaeus, 1758 - živočichové, kmen: Mollusca Linnaeus , 1758 - měkkýši, třída: Cephalopoda Cuvier , 1797 - hlavonožci, podtřída: Ammonoidea Zittel , 1884 †, řád: Ammonitida Hyatt 1889 † - amoniti, podřád: Ammonitina †, nadčeleď: Eoderoceratoidea Spath, 1929 †, čeleď: Amaltheidae Hyatt , 1867 †, rod: Pleuroceras Hyatt, 1868 †, druh: Pleuroceras solare Phillips 1829 †.

Schránka amonita rodu Pleuroceras Hyatt, 1868 † je evolutní (schránka se širokou píštělí, schránka volně vinutá - závity se buďto vůbec nedotýkají či pouze dotýkají) s relativně širokým umbilikem. Závity jsou v příčném průřezu téměř čtvercové, laterální okraje závitů jsou pouze mírně vypouklé. Povrchovou skulpturu tvoří nepříliš hustě rozmístěná, ale relativně silná radiální žebra, jež jsou u okraje umbilika a na ventrolaterálním (předobočním) okraji ukončena hrbolky. V blízkosti vnějšího okraje schránky jsou žebra mírně ohnutá dopředu. Na ventrálním (předním, břišním) okraji schránky je přítomen výrazný provazcovitý mediální kýl, na jehož bočních okrajích jsou mělké brázdičky (viz. foto výše). Rod Pleuroceras byl zjištěn pouze ve spodní juře Evropy a severní Afriky.

Detail s viditelnými amonitovými švy - sutura (sedla i laloky jsou složitě členěné). Sutura - pevné spojení dvou kosterních částí, částí krunýřů trilobitů nebo částí schránek amonitů.

Pleurotomaria armata Münster 1844 - výška 115 mm, stupeň Callovian (střední jura), Chrzanów, Polsko

Třída: Gastropoda Cuvier 1797, podtřída: Orthogastropoda Ponder and Lindberg 1997, nadřád: Vetigastropoda Salvini-Plawen 1980, nadčeleď: Pleurotomarioidea Swainson 1840, čeleď: Pleurotomariidae Swainson 1840, rod: Pleurotomaria Defrance 1826 †, druh: Pleurotomaria armata Münster 1844 †.

Pleurotomaria (Obornella) sp. - průměr 52 mm, stupeň Callovian (střední jura), Chrzanów, Polsko

Pleurotomaria sp. - průměr 70 mm, stupeň Callovian (střední jura), Chrzanów, Polsko

Rod Pleurotomaria Defrance 1826 † je vymřelý rod mořských plžů, který čítá obrovské množství fosilních druhů, přibližně 74 druhů. Česky se, z nám neznámého důvodu jmenuje Zářezovka. Bezesporu šlo o velmi dravého, parazitického plže, či mrchožrouta. V tomto směru mohl jejich život připomínat známého devonského gastropoda rodu Praenatica Perner, 1903 †, který s velkou pravděpodobností parazitoval na devonských krinoidech. Toto tvrzení by mohl doložit nález publikovaný na první fotografii, na které je fosilie plže Pleurotomaria z vnitřní strany přisáta k fragmentu skořápky blíže neurčeného amonita. Skořápka amonita má zřetelné sutury (švy) a podle nich ji řadíme do rodu amonitů Macrocephalites Zittel, 1884 †.

Pleydellia (Cotteswoldia) cf. aalensis Zieten, 1832 - Tongrube Mistelgau, Německo - Bayreuth, svrchní toark a nejspodnější aalen (Schwarzjura alpha und Braunjura alpha cca před 160 - 180 miliony lety)

Hildoceratidní amonit druhu Cotteswoldia aalensis Zieten, 1832 †zjištěný z nálezů na lokalitě Tongrube Mistelgau je dnes spíše synonymem, který se řadí pod rod Pleydellia Buckman, 1904 †. Podobných hildoceratidních amonitů je z Tongrube Mistelgau popsáno mnoho druhů, mnozí si jsou neskutečně podobní. Při komplikovaném určování nám velmi pomohla revize nálezů amonitů z této lokality od Christiana Schulberta; Die Ammonitenfauna und Stratigraphie der Tongrube Mistelgau bei Bayreuth (Oberfranken), 2001.

Zdroj: Christian Schulbert; Die Ammonitenfauna und Stratigraphie der Tongrube Mistelgau bei Bayreuth (Oberfranken), 2001

Pleydellia (Cotteswoldia) fluitans Dumortier, 1874 - Tongrube Mistelgau, Německo - Bayreuth, svrchní toark a nejspodnější aalen (Schwarzjura alpha und Braunjura alpha cca před 160 - 180 miliony lety)

Zdroj: Christian Schulbert; Die Ammonitenfauna und Stratigraphie der Tongrube Mistelgau bei Bayreuth (Oberfranken), 2001

Pleydellia cf. misera Buckman, 1902 - Tongrube Mistelgau, Německo - Bayreuth, svrchní toark a nejspodnější aalen (Schwarzjura alpha und Braunjura alpha cca před 160 - 180 miliony lety)

Níže je blíže neurčený hildoceratidní amonit rodu Pleydellia Buckman, 1904 †. Z naleziště Tongrube Mistelgau jsou popsány dva, velmi podobné druhy, které se tomuto nálezu nápadně podobají. Jedná se o druh Pleydellia buckmani Maubeuge, 1947 † a druh Pleydellia cf. arkelli Maubeuge, 1950 †. O který z těchto dvou druhů by mohlo jít, si však netroufáme určit.

Zdroj: Christian Schulbert; Die Ammonitenfauna und Stratigraphie der Tongrube Mistelgau bei Bayreuth (Oberfranken), 2001

Pterolytoceras sp. - průměr 55 mm, Tuleár, provincie Tuleár, Madagaskar (jura - kimmeridgien), cca 146 - 141 mil. let

Řád: Ammonitida Hyatt 1889 †, podřád: Ammonitina Hyatt 1889 †, nadčeleď: Lytoceratoidea Neumayr 1875 †, čeleď: Lytoceratidae Neumayr 1875 †, podčeleď: Lytoceratinae Neumayr 1875 †, rod: Pterolytoceras Spath, 1927 †.

Spiriferina sp. - velikost 40 x 35 mm, Kimmeridgian, svrchní jura, St. Etienne, Francie

Třída: Rhynchonellata Williams et al., 1996, řád: Spiriferinida Ivanova, 1972 †, podřád: Spiriferinidina Ivanova, 1972 †, nadčeleď: Spiriferinoidea Davidson, 1884 †, čeleď: Spiriferinidae Davidson, 1884 †, podčeleď: Spiriferininae Davidson, 1884 †, rod: Spiriferina d'Orbigny, 1847 †.

Fosilní ramenonožec s vypreparovaným brachiálním aparátem. Vypreparované spirály jsou v podstatě vnitřní kostrou živočicha. I když to tak nevypadá, brachiopodi jsou vývojově příbuznější určitému typu červů a jejich vizuální podoba s mlži je důsledkem vývojové konvergence. Vnitřní stavba ramenonožců se zachovává jen velmi vzácně. Složitá je i preparace vnitřních spirál.

Sporadopyle obliqua Goldfuss 1826 - výška 28 mm, svrchní jura - oxford, Zalas, Polsko

Třída: Hexactinellida Schmidt 1870, řád: Lychniscosa Schrammen 1903, čeleď: Sporadopylidae Schrammen 1937 †, rod: Sporadopyle Zittel 1877 †, druh: Sporadopyle obliqua Goldfuss 1826 †.

Trimarginites trimarginatus (Oppel, 1863) - průměr 50 mm, svrchní jura - oxford, Zalas, Polsko

Řád: Ammonitida Hyatt 1889 † - amoniti, podřád: Ammonitina Hyatt, 1889 †, nadčeleď: Spiroceratoidea Hyatt 1900 †, čeleď: Oppeliidae Bonarelli 1894 †, podčeleď: Glochiceratinae Hyatt 1990 †, rod: Trimarginites Rollier 1909 †, druh: Trimarginites trimarginatus (Oppel, 1863) †.

Pravděpodobně amonit rodu Trimarginites Rollier 1909 †, ačkoliv by se mohlo jednat i o rod Neocampylites †.